2000/2001
„Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma „Normy – speciální informační prameny“ zpracovala zcela samostatně a využila pouze podklady, které cituji v použité literatuře.“
Praha, 3. ledna 2001 Lucie Bisová
1 Úvod .................................................................................................. 5
2 Význam normalizace ......................................................................... 6
3 Historický vývoj národní normalizace ............................................. 8
3.1 Vznik české (československé) normalizace ................................... 8
3.2 Československá normalizační společnost ...................................... 8
3.3 Československá a mezinárodní normalizace
do roku 1945 ............................................................................. 10
3.4 Československá normalizace v éře socialismu .............................. 11
3.5 Československá (česká) normalizace po roce 1989 ..................... 12
4 Organizační uspořádání národní normalizace ................................ 13
4.1 Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní
zkušebnictví (ÚNMZ).................................................................. 13
4.2 Český normalizační institut (ČSNI) .............................................. 14
4.2.1 Služby ČSNI ....................................................................... 15
4.2.2 Magazín ČSNI .................................................................... 15
5 Právní úprava národní technické normalizace .............................. 16
5.1 Zákon č. 22/1997 Sb. ................................................................ 16
5.2 Zákon č. 59/1998 Sb. ................................................................ 17
5.3 Charakteristika české technické normy ....................................... 17
5.4 Pojem „harmonizovaná česká technická norma“ .......................... 17
5.5 Zabezpečení tvorby norem ......................................................... 18
5.6 Podmínky tvorby a vydávání norem ............................................ 19
5.7 Jiné zákony pro oblast normalizace ............................................. 20
6 Národní normalizační proces ......................................................... 21
6.1 Tvorba norem ............................................................................ 21
6.1.1 Postup tvorby norem ........................................................... 21
6.1.2 Obecné zásady pro stavbu, členění a úpravu
českých technických norem (ČSN) ...................................... 22
6.1.2.1 Všeobecné zásady ....................................................... 22
6.1.2.2 Stavba a obsah českých technických norem ................. 23
6.1.2.3 Členění českých technických norem ............................. 25
6.2 Přejímání evropských a mezinárodních norem ............................. 26
6.2.1 Všeobecně ......................................................................... 26
6.2.2 Zásady přejímání norem ...................................................... 26
6.2.3 Převzetí překladem ............................................................. 28
6.2.4 Přejímání harmonizačních dokumentů (HD) ......................... 28
6.2.5 Přejímání evropských předběžných norem .......................... 29
6.2.6 Převzetí originálu ................................................................ 29
6.2.7 Převzetí schválením k přímému používání jako ČSN ........... 29
6.2.8 Změny ČSN přejímající změny evropské nebo
mezinárodní normy ............................................................. 30
6.2.9 Zapracování změn evropských a mezinárodních
norem do návrhů ČSN ........................................................ 30
7 Mezinárodní vztahy ...................................................................... 31
7.1 Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) .......................... 32
7.2 Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC) .............................. 33
7.3 Evropský výbor pro normalizaci (CEN) .................................... 34
7.4 Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci
(CENELEC) ............................................................................ 37
8 Závěr ............................................................................................. 38
Seznam použitých zkratek ............................................................... 40
Použitá literatura ............................................................................. 41
Seznam příloh .................................................................................. 45
1 Úvod
Téma mé absolventské práce „Normy – speciální informační prameny“ jsem nezvolila náhodně. Firma 5D software, ve které jsem pracovala nejen v rámci čtyřměsíční praxe ve čtvrtém ročníku, ale i brigádně celý třetí ročník na VOŠIS, se zabývá mimo jiné plnotextovým zpracováním norem ČSN pro Český normalizační institut. Na této zakázce jsem spolupracovala i já.
Absolventská práce byla zpracována v období září až prosinec roku 2000 na pracovišti 5D software v Dlouhé ulici č. 16 na Praze 1.
Cílem mé absolventské je charakterizovat normu ČSN a proces jejího vzniku, popsat normalizaci v České republice z hlediska právního a organizačního zabezpečení a nastínit její historický vývoj.
Materiály pro tuto práci jsem získávala hlavně z Internetu - nejvíce jsem navštěvovala stránky Českého normalizačního institutu (ČSNI), Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a stránky evropských a mezinárodních standardizačních organizací. Určitý čas jsem také strávila sbíráním informací o tvorbě norem ve studovně ČSNI. Klíčový zákon č. 22/1997 Sb. pro oblast normalizace jsem vyhledala na Internetu v databázi zákonů ASPI.
V absolventské práci se nejdříve zabývám obecně významem normalizace v národním i mezinárodním měřítku. Další kapitoly jsou věnovány normalizaci v České republice. Považovala jsem za přínosné nastínit její historický vývoj v ČR od počátků z konce minulého století, přes válečné období, éru socialismu až do současné doby. Dále popisuji organizační uspořádání národní normalizace a její právní úpravu. Protože ČR normy nejen tvoří, ale i převážně přejímá od jiných států, zpracovala jsem hlavně z metodik vydaných ČSNI část Národní normalizační proces, kterou jsem rozdělila do dvou kapitol – Tvorba norem a Přejímání evropských a mezinárodních norem. Jelikož je ČR plnoprávným členem řady mezinárodních a evropských normalizačních organizací, věnovala jsem poslední část mezinárodním vztahům. Blíže charakterizuji čtyři pro ČR nejvýznamnější normalizační instituce.
2 Význam normalizace
Mezinárodní i národní normalizační organizace berou v úvahu všechny sféry intelektuální, vědecké, technické a ekonomické činnosti. Normalizační proces, založený na mezinárodním konsensu, zajišťuje, že konečné normy pro výrobky nebo služby reprezentují kolektivní znalosti a zkušenosti všech zúčastněných stran – průmyslu, vlád, výzkumných ústavů, zkušebních laboratoří a spotřebitelských organizací. Malé i velké společnosti na celém světě uznávají užitečnost mezinárodních norem. [2]
Mezinárodní normalizace získává stále významnější postavení, zejména v souvislosti s rozvojem mezinárodního obchodu a s tím související globalizací. Především velké nadnárodní koncerny a jejich seskupení podporují vytvoření transparentních, administrativně nenáročných podmínek a postupů usnadňujících a tím i podporujících mezinárodní obchod. Nejedná se přitom jen o prosazení tvorby a využívání technických norem v co nejširším měřítku, ale i o nahrazení národních technických předpisů mezinárodními normami všude tam, kde je to možné a pokud to není možné, o sjednocování národních technických předpisů. [4]
Když neexistují jednotné standardy platné pro podobné si technologie v různých zemích, přispívá to k tzv. technickým překážkám v mezinárodním obchodování. K odstranění těchto překážek bylo potřeba dohodnout se na celosvětově platných standardech výrobků a služeb a to vedlo k založení mezinárodních standardizačních organizací.
Dnes už existují standardy pro mnohé technologie v tak rozmanitých oblastech, jako je zpracovávání informací, technická komunikace, balící technika, distribuce zboží, výroba a využití energie, stavba lodí či bankovní služby.
Hlavní důvody pro standardizaci jsou:
Světový pokrok v liberalizaci trhu – V dnešní tržní ekonomice dochází k rozšiřování trhu a tím pádem lze vybírat z různých druhů nabídek přicházejících z celého světa. Pro konkurenceschopnost těchto nabídek je třeba, aby existovala jasně definovaná mezinárodně platná doporučení, sloužící jako průmyslové standardy pro výrobky a služby, schválená účastníky tržního procesu.
Vzájemné pronikání různých sektorů průmyslu – Dnes žádné průmyslové odvětví není zcela nezávislé na součástkách, výrobních postupech apod., vytvořených v jiném odvětví. Příkladem jsou výrobky či technologie šetrné k životnímu prostředí.
Budování celosvětových komunikačních systémů – V tomto rychle se rozvíjejícím oboru musí být používané technologie rychle standardizovány. Kompatibilita výrobků pak přispívá k zdravé konkurenci mezi výrobci, zaručuje kvalitu uživateli a tvoří základ pro inovaci a zefektivňování výroby.
Nově vznikající technologie – Při vývoji nové technologie je třeba stavět na již funkčních prototypech. Význam standardizace je ve vytváření terminologie a shromažďování databází potřebných informací.
Ekonomika rozvojových zemí – Je známo, že využívání průmyslových standardů je důležitou podmínkou pro úspěšný rozvoj ekonomiky. Proto i rozvojové země potřebují vybudovat standardizační infrastrukturu, aby zlepšili svou produktivitu a konkurenceschopnost na světových trzích.
O standardizaci v průmyslu mluvíme tehdy, jestliže se většina výrobků v konkrétním sektoru přizpůsobí stejným měřítkům. Tato měřítka jsou výsledkem dohod mezi zúčastněními subjekty trhu.
Jejich používání je velice výhodné, neboť dochází ke zvýšení kvality a spolehlivosti výrobků za rozumnou cenu, k zajištění ochrany zdraví, k zlepšení ochrany životního prostředí a redukci odpadu, k větší kompatibilitě zboží, k zjednodušení vedoucí k snazšímu používání výrobku a ke snížení nákladů na výrobu. [22] (překlad vlastní)
14. říjen byl vyhlášen jako Světový den normalizace.
3 Historický vývoj národní normalizace
3.1 Vznik české (československé) normalizace
Vznik české (československé) národní normalizace vychází z průmyslového rozvoje v českých zemích z konce minulého a začátku tohoto století. V období do první světové války šlo o jednotlivé, nesoustavné normalizační akty, vyvolané momentální potřebou významných účastníků hospodářského života. Jednotlivé technicky vyspělé závody normalizovaly všeobecné strojnické prvky, vznikly normy na železniční konstrukce u státních drah a dále různé normativní předpisy bezpečnostního charakteru. Teprve válka, vedená již za pomoci pokročilé techniky, ukázala potřebu soustavné normalizace a to nejen v jednotlivých závodech, ale i v celém státě.
První poválečná léta, věnovaná intenzivnímu budování nového, samostatného státu, vedla v hospodářském prostředí ke vzniku celostátně organizované normalizační činnosti. V r. 1919 byl založen Elektrotechnický svaz československý (ESČ), který se ihned chopil prací na normách a normativních elektrotechnických předpisech. Výsledkem práce normalizačních komisí ESČ byly vůbec první československé normy, schválené v r. 1920 pod názvem Předpisy a normálie Elektrotechnického svazu československého 1920.
Normy ESČ byly z počátku především zaměřeny na silnoproudou elektrotechniku a energetiku. Během následujícího dvacetiletí došlo k rozvoji elektrotechnické normalizace tak, že zabírala všechny hlavní oblasti elektrotechniky. Československé elektrotechnické normy byly všeobecně uznávány nejen doma, ale i v zahraničí pro svou vysokou kvalitu, danou pokrokovým technickým řešením a perfektním zpracováním.
3.2 Československá normalizační společnost
Brzy poté, co ESČ začal normalizovat elektrotechnické výrobky, se začala naléhavě pociťovat potřeba i jiné normalizace. Začátkem roku 1921 svolala Masarykova akademie práce poradu o normalizaci na ČVUT v Praze. Na rozhodující schůzi přípravného výboru vystoupil profesor Vladimír List s návrhem, aby průmysl vytvořil dobrovolnou nezávislou společnost, která by dělala všeobecnou normalizaci. Tak vznikla v prosinci 1922 Československá normalizační společnost (ČSN) jako všeobecně prospěšná nezisková společnost.
ČSN byla řízena devatenáctičlenným výborem, v němž bylo pět zástupců státní správy z ministerstev. K řízení běžné agendy bylo ustaveno pětičlenné představenstvo.
Byly stanoveny tyto zásady práce:
Ø na normě se může začít pracovat jen se schválením výboru
Ø ke každé normě se svolá porada hlavních výrobců, obchodníků a vysokoškolských odborníků
Ø pro každou normu se zvolí referent (dnešní zpracovatel) dotyčného průmyslu
Ø kancelář ČSN, která byla výkonným orgánem ČSN, je k tomu, aby zpracovateli opatřila všechny potřebné podklady a aby vedla veškerou agendu tak, aby zpracovatel byl co nejméně zatížen
Ø o přijetí jednotlivých ustanovení se podle potřeby hlasovalo, personál výkonného orgánu neměl právo hlasovat
Ø koncept normy koriguje kancelář a češtinář
Ø kopie návrhu normy se zašle všem členům výboru k projednání, za účasti zpracovatele, který jej obhajuje
Ø norma je platná, přijme-li ji výbor jednomyslně
Za prvních deset let činnosti vydala ČSN 96 sešitových norem a 196 listových norem, schválila přes 50 elektrotechnických norem ESČ. Celkem to bylo 2914 tiskových stran bez německých překladů, ty byly navíc. Rozsah činnosti ČSN byl již tehdy úctyhodný, pokrýval hutě a těžké strojírenství, kovodělnou výrobu, kotlárny, automobilovou výrobu, výrobu výtahů, sléváren, ocelové konstrukce, cukrovary, dřevařský průmysl, pozemní stavitelství, sklárny, tiskárny, truhlářství, kamenictví, zámečnictví, pokrývačství, tesařství, natěračství. V elektrotechnice pak výrobu strojů, přístrojů a transformátorů, kabelovny, výrobu žárovek, výrobu vodičů, akumulátorů, izolačních hmot a domácího nářadí. Vedle toho normalizačně zasahoval do provozu a správy elektráren, elektrických drah, vodáren, plynáren, sléváren, cukrovarů a řady oblastí veřejného života.
Také hospodářská stránka společnosti byla úspěšná. V r. 1932 měla 120 členských firem přibližně s 200 000 dělníky. Příjmy společnosti tvořily z 71% příspěvky průmyslu, 10% státní dotace, zbytek z vlastních zdrojů (prodej norem apod.). Ze strany vydání je zajímavý údaj o nákladech na tvorbu norem. Jedna stránka hotové normy s administrativou, tiskem a překladem (do němčiny) stála přes 2500 Kč.
Ve snaze budovat technickou normalizaci v ČSR na obecnějších základech, uzavřela ČSN dohodu s ESČ o práci na elektrotechnických předpisech a normách. ESČ se zavázal, že v normotvorné činnosti bude postupovat podle výše uvedených všeobecných zásad ČSN a návrhy norem jí bude dávat k prohlédnutí a vyhlášení. Elektrotechnická normalizace si takto zachovala značnou samostatnost. Přispělo k tomu členství ESČ v Mezinárodní elektrotechnické komisi (IEC) a zejména podobné rozdělení problematiky, i organizačně, ve většině vyspělých zemí.
3.3 Československá a mezinárodní normalizace do roku 1945
V polovině dvacátých let se rozvíjely stále intenzivnější snahy o normalizační dorozumění v mezinárodním měřítku. Zatímco elektrotechnika měla svou IEC již od r. 1906, všeobecná normalizace takovou organizaci postrádala. Proto vznikla na mezinárodní úrovni iniciativa národních, především evropských organizací, k jejímu zřízení. ČSN se také aktivně podílela na jejím ustanovení. Po řadě jednání a přípravě stanov byla svolána ustavující schůze do Prahy. Zde byla v r. 1928 oficiálně ustavena International Federation of National Standardizing Associations - Mezinárodní normalizační federace (ISA). Ustavujícího zasedání se zúčastnili zástupci šestnácti zemí, kteří schválili stanovy organizace a správní radu. Sídlem společnosti byla zvolena Basilej. První zasedání správní rady ISA se opět konalo v Praze za předsednictví profesora Vladimíra Lista, který byl zvolen jejím místopředsedou. Organizace pražské konference i její výsledky se setkaly s plným uznáním šedesáti přítomných delegátů.
Vrcholným uznáním československé normalizaci bylo zvolení prof. Lista předsedou ISA na tříleté období let 1932 až 1934. Za jeho vedení se ČSR angažovala ještě v regionální normalizaci, řečeno dnešní terminologií. Šlo o normalizační aktivity v rámci Malé dohody, které měly přispět ke zvýšení obranyschopnosti členských zemí (ČSR, Jugoslávie, Rumunsko) vůči existujícím a nastupujícím diktaturám. Výsledky této činnosti, díky aktivitě ČSR nebyly špatné, vlivem politického vývoje v balkánských zemích nebyly však nikdy uplatněny.
Národní nezávislá normalizace končí rokem 1939, mezinárodní normalizace v r. 1942, kdy zanikla ISA. Její funkci převzala po 2. svět. válce International Organization for Standardization (ISO) - Mezinárodní organizace pro normalizaci.
Rovněž IEC obnovila po druhé světové válce svoje působení a v roce 1947 bylo sídlo ústřední kanceláře přeneseno do Ženevy.
Rozbitím a okupací ČSR končí slavné období čs. normalizace, která v období okupace pracovala pod německou kuratelou. Československé normy byly přejmenovány na českomoravské a většina aktivit ČSN i ESČ byla orientována na nucené přejímání německých norem DIN.
3.4 Československá normalizace v éře socialismu
Po válce se ČSN i ESČ vrátily ke svému původnímu poslání tvorby československých norem, ale jen na krátkou dobu, protože normalizace byla zestátněna vládním nařízením. V r. 1951 byl vytvořen Úřad pro normalizaci, který se stal ústředním orgánem. ČSN i ESČ byly zrušeny a převážně přešly do nového Úřadu. Tímto aktem skončila éra čs. normalizace založená na principu dobrovolnosti, konsensu, otevřenosti a zastoupení všech zájmových sfér.
Normám byla svěřena zásadně nová úloha: při neexistenci konkurence regulovat státními normami jakost každého výrobku znárodněného průmyslu, později pak ve značném rozsahu suplovat právní předpisy. Protože normy se staly obecně závaznými, mohly mít jen takovou úroveň, kterou mohl (povinně) splnit i výrobce s nejnižší technickou úrovní.
Usnesením vlády z r. 1954 mělo čs. národní hospodářství přejít na sovětské normy OST, resp. GOST. Výsledkem této akce byla spousta přeložených norem, které byly ve vyspělé ČSR nepoužitelné. Zejména strojírenské výrobní závody proti tomu protestovaly. I tehdejší, jinak poslušná vláda, se zalekla a zásadní postoj průmyslu ji přinutil ke změně stanoviska. V ČSR tak zůstala zachována mezinárodní soustava ISO.
Po ustavení Stálé komise pro normalizaci RVHP nastala velkovýroba norem RVHP. Tyto normy měly podpořit tzv. socialistickou integraci hospodářství členských zemí RVHP a měly být jakýmsi protějškem evropských norem. Provádění této myšlenky však spočívalo na politickém základě a brzy se ukázalo, že výsledky budou nevyužitelné. Většina norem vznikala spoluprací SSSR, Československa, NDR a Polska. Poslední tři jmenované země alespoň využívaly těchto normalizačních jednání k prosazování mezinárodních norem ISO, což se, zejména v průběhu osmdesátých let dařilo.
Období tzv. socialistické normalizace je charakterizováno enormním nárůstem celostátně platných a později i oborových norem, institutem výjimek z těchto závazných norem, pronikáním ustanovení právního, zejména právně bezpečnostního charakteru do norem a ve velké většině poklesem jejich úrovně. Na druhé straně se ČSSR aktivně účastnila mezinárodní normalizace.
3.5 Československá (česká) normalizace po roce 1989
Začátek nové éry normalizace, po převratu 1989, byl charakterizován dědictvím asi 25 000 titulů celostátně platných závazných norem, ukončením spolupráce se Stálou komisí pro normalizaci RVHP a orientací na evropské normy, v souladu se zahraničně politickou orientací ČSFR. Z asociační dohody uzavřené mezi ČSFR a Evropským společenstvím (ES), později mezi ČR a ES, vyplynul závazek harmonizovat národní legislativu, normy a technické předpisy s evropskými, jako podmínka přidruženého a později plného členství v Evropské unii (EU).
Přechod na nezávazné normy, založené na dobrovolné shodě zúčastněných stran, jedna z dalších podmínek EU, byl výsledkem zásadní změny v chápání poslání technické normalizace v demokratické společnosti, charakterizované mj. tržním hospodářstvím. To vyvolalo i potřebu nové právní úpravy normalizace, která je předmětem zákona č.142/1991 Sb., o čs. technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Do nabytí účinnosti tohoto zákona byly normy schvalovány všeobecně jako závazné, od 15.5.1991 zásadně jako nezávazné. Zákon rovněž jednorázově ukončil závaznost čs. státních norem k 31.12.1994. Tím byl učiněn první rozhodující krok k postupnému dosažení plné kompatibility soustavy českých norem s dobrovolnými evropskými normami (EN) a členských zemí EU.
Rozpad čs. federace vyvolal nutné změny v organizační úpravě. Ty se promítly do zákona č. 20/1993 Sb.
Současná úprava národní technické normalizace je dána zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky. [7] Tímto zákonem se zabývám blíže v kapitole 5.1.
4 Organizační uspořádání národní normalizace
Současná právní úprava vychází z již zmíněného zákona č. 22/1997 Sb. Ústředním orgánem státní správy je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO), jeho výkonným orgánem Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a národní normalizační organizací, pracující na základě pověření MPO je Český normalizační institut (ČSNI). [11]
ÚNMZ byl zřízen zákonem České národní rady č. 20 ze dne 20. prosince 1992 o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, jako orgán státní zprávy pro předmětné činnosti. ÚNMZ je rozpočtovou organizací resortu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravující technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti sbližování technických předpisů a norem České republiky s technickými předpisy Evropských společenství.
ÚNMZ se dělí do čtyř odborů - odbor mezinárodních vztahů, odbor metrologie, odbor právní a posuzování shody a odbor ekonomický. [18]
ÚNMZ zabezpečuje v rozsahu stanoveném mezinárodními normami oznamování o návrzích technických předpisů, norem a postupů do zahraničí a informování o obdobných zahraničních návrzích uveřejněním ve Věstníku ÚNMZ. [24]
4.2 Český normalizační institut (ČSNI)
ČSNI plní funkci národní normalizační organizace uvnitř ČR i v zahraničí a byl zřízen k 1.1.1993. Jako příspěvková organizace financuje svou činnost ze státního příspěvku, výnosů z prodeje svých produktů a prostředků vyčleněných ze státního rozpočtu na tvorbu národních norem. [10]
„Hlavní náplní činnosti ČSNI je zabezpečování tvorby a vydávání norem, povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích, distribuce norem a informací souvisících s národní, evropskou a mezinárodní normalizací.“ [3]
Působnost ČSNI je univerzální, zahrnuje všechna odvětví národního hospodářství a všechny oblasti lidské činnosti, kde přichází v úvahu uplatnění normalizačních principů. Opírá se přitom o technické normalizační komise (TNK) (viz Příloha 1), které tvoří základ odborného zázemí.
V březnu roku 1999 byly ustanoveny dva nové poradní orgány ředitele ČSNI: Technický normalizační výbor (TNV) a Elektrotechnický normalizační výbor (ENV). Hlavní náplní jejich práce je především určování priorit v tvůrčí normalizační práci a stanovování koncepce národní normalizace. [8]
Každý, kdo má zájem si může půjčit české i zahraniční normy ve studovně ČSNI. Normy ČSN se však půjčují pouze k prezenčnímu studiu. K dispozici je rovněž celá řada českých i zahraničních časopisů, např. CEN bulletin, IEC bulletin, ISO bulletin, Business Standards (BSI News), Věstník ÚNMZ (ČR), Věstník ÚNMS (SR), DIN Mitteilungen nebo Enjeux.
Kromě půjčování dokumentů provádí ČSNI rešerše z databází norem PERINORM, STANDARDS INFODISK ILI a JUSTIS Celex.
Normy ČSN lze zakoupit v prodejnách ČSNI i v jiných specializovaných prodejnách, jejichž seznam uvádím v Příloze 4.
ČSNI zajišťuje také originální výtisky nebo kopie zahraničních a mezinárodních norem, zhotovených se souhlasem vydavatele normy.
4.2.2 Magazín ČSNI
Tento měsíčník poskytuje informace o
Ø práci a výsledcích činnosti technických normalizačních komisí
Ø práci a aktivitách české technické normalizace v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích
Ø vývoji akreditace a všech aktivitách národního akreditačního orgánu
Ø aktivitách ve zkušebnictví a poznatcích jednotlivých zkušeben z vlastní praxe a ze zapojení do mezinárodních certifikačních systémů
Ø certifikaci výrobků, systémů jakosti a o činnosti celých certifikačních systémů jak v tuzemsku, tak v zahraničí
Ø českých právních předpisech a metodických pokynech upravujících činosti v oblasti technické normalizace [12]
5 Právní úprava národní technické normalizace
Právní úprava technické normalizace je stanovena zákonem č. 22/1997 Sb. ze dne 24. ledna 1997 o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1.9.1997 a nahrazuje dřívější zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb.
Spolu se zákonem 22/1997 Sb. vstoupilo v platnost dvanáct nařízení vlády, které tento zákon doplňují ve stanovení technických požadavků na skupiny výrobků. Devět z dvanácti nařízení vlády má přímou předlohu ve směrnicích Evropské unie. Nařízení vlády určují podrobnosti pro posuzování shody s technickými předpisy a harmonizovanými normami, případně také určují konkrétní způsob (modul) pro posuzování shody u vyráběných a dovážených výrobků. [6]
5.1 Zákon č. 22/1997 Sb.
Tento zákon upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohli ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí , dále práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují výrobky a práva a povinnosti osob pověřených k činnostem, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím.
Technickými požadavky na výrobek se rozumí technická specifikace obsažená v právním předpisu nebo normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků a jiné požadavky nezbytné z důvodů bezpečnosti spotřebitele a ochrany zdraví, majetku nebo přírodního prostředí. [24]
5.2 Zákon č. 59/1998 Sb.
S problematikou normalizace úzce souvisí Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, který nabyl účinnosti od 1.6.1998. Vyšel ve Sbírce zákonů – částka 25 pod číslem 59/1998 Sb. a umožňuje občanům obrátit se na soud v případě poškození zdraví nebo majetku způsobeného vadným výrobkem a požadovat od výrobce nebo dovozce finanční náhradu.
V zákoně je stanoveno, že za škodu odpovídá přímo výrobce a má objektivní odpovědnost za škodu způsobenou vadností jeho výrobku, ať už škodu zavinil či nikoliv. Poškozený pouze prokazuje vadnost výrobku. Výrobce se však může odpovědnosti zprostit, prokáže-li existenci některé ze zákonem taxativně stanovených zprošťovacích skutečností, např. že výrobek neuvedl do oběhu. [9]
5.3 Charakteristika české technické normy
Zákon č. 22/1997 Sb. definuje českou technickou normu jako dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Česká technická norma není obecně závazná. [24]
5.4 Pojem „harmonizovaná česká technická norma“
Zákon zavádí nový pojem “harmonizované české technické normy", jehož obsah je převzat z práva Evropských společenství. Jde o nové vyjádření úlohy “národních technických norem" při regulaci vlastností výrobků. Jeho podstatou je to, že právní regulace týkající se výrobků se omezí na naléhavé potřeby ochrany života a zdraví osob, majetku, životního prostředí apod. Přitom se vychází z toho, že je účelné technické požadavky na výrobky stanovovat relativně obecně tak, aby jednoznačné konkrétní požadavky právních předpisů nevytvářely bariéry technického rozvoje. Prakticky uplatnění tohoto přístupu vypadá tak, že tam, kde je to možné a účelné, je technický požadavek na výrobek v právním předpisu formulován relativně obecně tak, že je ho možno splnit různými způsoby. K technickým právním předpisům jsou pak v rámci Evropské unie vydávány harmonizované evropské normy. Při jejich splnění se má za to, že výrobek odpovídá příslušným obecným ustanovením technického předpisu. Dodržení takových harmonizovaných evropských norem proto nemůže být povinné. Jde vlastně o nabídku technického řešení, která nemusí být využita, případnou odpovědnost za škody vzniklé řešením, které je odchylné od harmonizované normy ale nese ten, kdo nesplnil požadavky obecně formulovaného technického předpisu.
Obdobný právní význam mají harmonizované ČSN. Výraz harmonizovaná ČSN vyjadřuje především vztah k technickému předpisu, tj. k nařízení vlády vydanému na základě zákona. I když ve většině případů harmonizované ČSN budou z hlediska obsahového přejímat bez jakýchkoliv změn obsah evropských norem, slovo “harmonizace" se bude vztahovat vždy k technickému předpisu, tj. především k nařízení vlády vydanému podle zákona. [15]
Informace o nově vyhlášených harmonizovaných evropských normách lze zjistit v Ústředním věstníku Evropských společenství (OJEC – The Official Journal of the European Communities) ve vazbě na určitou směrnici ES a v měsíčníku The Bulletin of the European Standards Organizations CEN/CENELEC/ETSI, ve kterém jsou uveřejňovány informace týkající se evropských norem a dokumentů vydávaných mezinárodními normalizačními organizacemi CEN/CENELEC a ETSI. [5]
5.5 Zabezpečení tvorby norem
Zákon stanovuje, že tvorbu a vydávání norem zaručuje stát. Tímto úkolem je pověřena právnická osoba, kterou pověřuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. V současné době je tou právnickou osobou Český normalizační institut. Pověření je nepřevoditelné a po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Ministerstvo může pověření zrušit, jestliže právnická osoba neplní podmínky stanovené zákonem nebo jestliže o to sama požádá. Do doby, než je zvolena jiná právnická osoba, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Náklady na tvorbu norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu norem, především harmonizovaných norem, zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.
Zákon upravuje také problematiku autorských práv. Dole na titulním listě jakékoliv české normy je uvedeno: „Podle zákona č. 22/1997 Sb. smějí být české technické normy rozmnožovány je se souhlasem Českého normalizačního institutu.“
Jestliže někdo neoprávněně označí dokument značkou ČSN nebo neoprávněně rozmnoží či rozšíří normu, může dostat pokutu do výše 1 milionu Kč. [24]
5.6 Podmínky tvorby a vydávání norem
Musí být splněny tyto podmínky:
Ø včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích norem a vydaných normách ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Ø jednotnost a vzájemný soulad norem a jejich soulad s právními předpisy
Ø využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky
Ø uplatňování ochrany spotřebitele a životního prostředí
Ø plnění povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce
Ø projednávání návrhu normy s každým, kdo se ve lhůtě ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu normy přihlásí u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu normy ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění
Ø řádná distribuce vydaných norem do dvou týdnů po doručení objednávky [24]
5.7 Jiné zákony pro oblast normalizace
Z důvodu vyloučení duplicitní povinnosti v oblasti dozoru a posuzování výrobků v současné době probíhá novelizace celé řady zákonů (ve znění pozměňovacích zákonů), které souvisí s novelizací zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky:
Ø zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce
Ø zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně
Ø zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě
Ø zákon ČNR č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami
Ø zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování
Ø zákon č. 20/ 1966 Sb., o péči o zdraví lidu
Ø zákon č. 266/1994 Sb., o drahách
Ø zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření
Se schválením zákona č. 22/1997 Sb. došlo k zrušení několika zákonů a vyhlášek. [15]
6 Národní normalizační proces
Národní normalizace hraje důležitou roli v restrukturalizaci národního hospodářství ČR, vytváření tržního prostředí, definování technické úrovně skupin výrobků, podpoře růstu jakosti. Vytváří podmínky pro úspěšné uplatnění českých podniků na světovém, resp. evropském trhu.
V současné době se národní technická normalizace orientuje spíše na přejímání evropských a mezinárodních norem, než na jejich vlastní tvorbu. Tvorba norem čistě domácího původu představuje pouze 10% ze všech normalizačních prací. [10]
Organizačními formami pro výkon technické práce jsou zpracovatelé (60% tvoří fyzické osoby s oprávněním podnikat, vysoké školy a výzkumné instituce, zbytek podniky – skuteční uživatelé norem) a technické normalizační komise (skupiny odborníků zastupujících zainteresované subjekty, které se budou průběžně zabývat tvorbou norem ve vymezeném oboru, členství v nich je dobrovolné a náklady s ním spojené nese vysílající organizace). [16]
Podle ředitele Českého normalizačního institutu Otakara Kunce [4] je národní normalizace v ČR stále ještě příliš národní a málo aktivní. Odborníci v ČR se málo angažují v pracovních orgánech evropských a mezinárodních normalizačních organizacích a v národních technických normalizačních komisích. Domnívá se, že změna stávajícího stavu vyžaduje nejen změnu chápání postavení a účinků technické normalizace, ale také finanční prostředky investované především do rozšíření aktivní účasti odborníků při tvorbě norem na národní i mezinárodní úrovni.
Podkapitoly 6.1.2 až 6.2.9 jsem zpracovala podle Metodických pokynů pro normalizaci 1 [23].
6.1 Tvorba norem
6.1.1 Postup tvorby norem
Návrh na zpracování normy může podat u Českého normalizačního institutu (ČSNI) kdokoliv.
Navrhovatel může současně navrhnout zpracovatele, kterým může být sám navrhovatel a popřípadě i způsob financování úkolu. ČSNI ve spolupráci s příslušnou technickou normalizační komisí, pokud je zřízena, návrh posoudí a výsledek, v případě potřeby, projedná s navrhovatelem. Pokud návrh předloží orgán státní správy v oblasti své působnosti, ČSNI s ním návrh projedná vždy, vniknou-li nejasnosti nebo odlišná stanoviska. Je-li výsledek posouzení kladný, ČSNI dohodne zpracovatele úkolu.
Zpracovatelé jsou při tvorbě norem povinni postupovat podle zákona 22/1997 Sb. a respektovat platné metodické pokyny pro normalizaci (viz Příloha 2).
Zpracovatel vypracuje návrh normy, který zašle všem účastníkům připomínkového řízení, včetně ČSNI. Po vyřešení všech připomínek a souhlasu s návrhem účastníky připomínkového řízení je konečný návrh postoupen ke schválení ČSNI. ČSNI posoudí, zda návrh byl projednán stanoveným způsobem, zda odpovídá požadavkům zákona č. 22/1997 Sb. a podmínkám dohodnutým ve smlouvě se zpracovatelem. Poté návrh schválí, popřípadě upraví (po formální stránce) nebo vrátí k dopracování nebo zamítne. [17]
6.1.2 Obecné zásady pro stavbu, členění a úpravu českých
technických norem (ČSN)
Tyto metodické pokyny odpovídají zásadám obsaženým ve Směrnicích IEC/ISO část 3 „Zpracování mezinárodních norem“ a zásadám obsaženým ve Vnitřních předpisech CEN/CENELEC část 3 „Pravidla pro zpracování a úpravu evropských norem“.
6.1.2.1 Všeobecné zásady
ČSN má
Ø být úplná v rozsahu stanoveném předmětem normy
Ø být jednoznačná, přesná a srozumitelná
Ø brát v úvahu dosažený stav techniky
Ø umožnit budoucí technický vývoj
Sloh má být co nejjednodušší, co nejvýstižnější a pokud možno co nejstručnější. Termíny se používají normalizované, pokud existují, a ve spisovném tvaru.
ČSN se vydávají v jazyce českém, jejich součástí však může být i identický cizojazyčný text přejímané evropské nebo mezinárodní, popř. zahraniční normy.
6.1.2.2 Stavba a obsah českých technických norem
Prvky, které tvoří ČSN se rozdělují do dvou skupin:
a) NORMATIVNÍ PRVKY, které obsahují základní ustanovení normy, tj. to, co je nutno splnit pro zajištění souladu s normou. Podle souvislosti mají tato ustanovení charakter požadavků, doporučení, dovolení nebo možností.
aa) všeobecné prvky
- název normy
Název musí jednoznačně určovat předmět normy a odlišovat její název od názvů jiných ČSN. Název se skládá z oddělených, co nejstručnějších prvků postupujících od všeobecných ke zvláštním.
- předmět normy
Tento prvek se zařazuje na začátek každé normy k jednoznačnému určení předmětu normy a hledisek normalizace, kterými je věcně vymezena oblast použití normy nebo jejích částí. Tento prvek nesmí obsahovat požadavky.
- normativní odkazy
Do normy jsou začleněny formou datovaných nebo nedatovaných odkazů na ustanovení z jiných publikací. Tyto normativní odkazy jsou uvedeny na vhodných místech textu a seznam těchto publikací je uveden pod nadpisem „Normativní odkazy na mezinárodní publikace s jejich odpovídajícími evropskými publikacemi“ v příloze normy označované jako „Příloha ZA“. U datovaných odkazů se pozdější změny nebo revize kterékoliv z těchto publikací vztahují na tuto evropskou normu jen tehdy, pokud do ní byly začleněny změnou nebo revizí. U nedatovaných odkazů platí poslední vydání příslušné publikace.
ab) technické prvky (používají se je-li to vhodné)
- definice
- značky a zkratky
- technické požadavky
- odběr vzorků
- zkušební metody (údaje týkající se stanovení hodnot parametrů, ověření vlastností nebo kontroly splnění stanovených požadavků a zajištění reprodukovatelnosti výsledků)
- třídění a označování výrobků
- značení a balení
- normativní přílohy (jsou nedílnou součástí ČSN a jsou z praktických důvodů umístěny za všemi ostatními normativními prvky)
b) INFORMATIVNÍ PRVKY
ba) prvky úvodní (obsahují označení ČSN a údaje o ní)
- titulní strana
uvádějí se jen základní úvodní prvky, sloužící k identifikaci normy:
označení ČSN – Číslo původní ČSN je šestimístné, první dvě číslice udávají třídu, třetí a čtvrtá číslice skupinu a poslední dvě číslice číslo ČSN ve skupině. Číslo přiděluje příslušné odborné oddělení Českého normalizačního institutu.
ICS – klasifikace podle Mezinárodní klasifikace norem.
údaj o shodnosti – obecně vyjadřuje vztah dané ČSN k mezinárodní normě, týkající se stejného předmětu normalizace. Norma se označuje zkratkami idt (identická), eqv (ekvivalentní), neq (neekvivalentní) nebo mod (modifikovaná)
počátek platnosti – obecně se neuvádí s tím, že platnost ČSN při splnění zákonných podmínek počítá obecně prvým dnem měsíce následujícího po měsíci vydání
třídící znak – slouží k zatřídění ČSN přejímajících evropských nebo mezinárodních norem (včetně jejich označení) do soustavy ČSN. U původních ČSN se třídící znak neuvádí (je vyjádřen jejich číslem)
anotace obsahu – stručná charakteristika ČSN obsahující rámcovou informaci o předmětu normy
nahrazení předchozích norem – uvádí, kterou normu, článek, kapitoly nebo části příslušná norma nahrazuje nebo ruší
- obsah
je nepovinný, může se použít pro zlepšení přehlednosti ČSN
- předmluva
je povinná, pod nadpisem se uvedou údaje o normě a všechny potřebné informace souvisící s užíváním normy tzn. údaje o struktuře ČSN, o souběžné platnosti normy, o změnách proti předchozí normě, o citovaných normách, o vypracování normy a další nepovinné informace
bb) doplňkové prvky (poskytují další informace napomáhající porozumění ČSN nebo jejímu používání)
- informativní přílohy
obsahují další informace, následují za normativními prvky
- poznámky pod čarou
uvádějí stručné vysvětlující informace obecné povahy, ale nesmějí obsahovat požadavky
- poznámky v textu
slouží k uvádění informací, které se považují za podstatné k porozumění předchozí části textu ČSN
6.1.2.3 Členění českých technických norem
Normy ČSN se člení na části, oddíly, kapitoly, články, odstavce a přílohy.
6.2 Přejímání evropských a mezinárodních norem
6.2.1 Všeobecně
Pod pojmem evropská norma se rozumí EN, HD, ENV, ETS, I-ETS, popř. další normy a normativní dokumenty vydané evropskými normalizačními organizacemi.
Pod pojmem mezinárodní norma se rozumí ISO a IEC, popř. další normy a normativní dokumenty vydané evropskými normalizačními organizacemi.
EN je norma CEN, CENELEC nebo ETSI, která je určena v členských státech k povinnému zavedení jako národní norma a vyžaduje současné zrušení národních norem, které jsou s ní v rozporu.
HD (harmonizační dokument) je norma CEN nebo CENELEC, která se zpracovává v případech, kdy není možné nebo účelné zpracovat EN a je určena v členských státech k povinnému zavedení na národní úrovni alespoň formou zveřejnění čísla HD a názvu při současném zrušení národních norem nebo jejich částí, které jsou s ní v rozporu.
ENV je předběžná norma CEN nebo CENELEC určená k ověření po dobu tří let (s možností jednorázového prodloužení o další dva roky). Národní normy, které jsou s ní v rozporu, mohou být ponechány v platnosti. Takto převzatá norma se označuje ČSN P ENV.
ETS je dřívější označení normy Evropského ústavu pro telekomunikační normy (ETSI), ke které se vážou stejné povinnosti, jako v případě EN. I-ETS je dřívější označení předběžné normy ETSI s obdobnou funkcí jako má ENV.
6.2.2 Zásady přejímání norem
Převzetím evropské nebo mezinárodní normy do české normalizační soustavy se rozumí udělení statusu české normy přejímané normě tím, že je bez jakýchkoliv změn obsahu, stavby, členění a úpravy schválena jako ČSN. K počátku platnosti této ČSN musí být zrušeny dříve vydané ČSN nebo jejich části, pokud jsou s ní v rozporu.
Zapracování jakékoliv normy nebo normativního dokumentu do ČSN s odchylkami se nepovažuje za převzetí těchto norem (dokumentů). Označení ČSN se zapracovanou normou nebo normativním dokumentem s odchylkami neobsahuje značku ani číslo zapracované normy (dokumentu). Tyto údaje však mohou být spolu s dalšími potřebnými informacemi uvedeny v předmluvě ČSN.
Označení takto převzatých norem znamená, že:
ČSN EN je česká technická norma identická s EN v technickém obsahu a stavbě.
ČSN P ENV je česká předběžná norma identická s ENV v technickém obsahu a stavbě.
ČSN ETS je česká technická norma identická s ETS v technickém obsahu a stavbě.
ČSN P I-ETS je česká předběžná norma identická s I-ETS v technickém obsahu a stavbě.
ČSN ISO je česká technická norma identická s normou ISO v technickém obsahu a stavbě.
ČSN IEC je česká technická norma identická s normou IEC v technickém obsahu a stavbě.
ČSN EN ISO je česká technická norma identická s normou EN ISO v technickém obsahu a stavbě.
Ve zdůvodněných případech lze do české normalizační soustavy přejímat i jiné normy a normativní dokumenty. Pro jejich přejímání platí obdobné zásady jako pro přejímání evropských a mezinárodních norem.
Evropské a mezinárodní normy se do ČSN přejímají následujícími způsoby
Způsob převzetí se volí podle účelu a rozsahu využití ČSN a dohodne se s ČSNI.
6.2.3 Převzetí překladem
Znamená to vydání ČSN obsahující překlad evropské nebo mezinárodní normy popř. doplněný podle potřeby národními poznámkami a národními přílohami. Překlad může být dále doplněn originálním anglickým textem.
V případě vydání překladu s anglickou verzí se buď překlad uvádí na pravých stranách ČSN nebo se použije dvousloupcové vazby, při níž překlad je vždy v prvém sloupci. Pro anglický text lze tam, kde je to vhodné, použít přetisk originálního textu přejímané normy.
Takto převzatá norma obsahuje:
- národní titulní stranu
- národní předmluvu
- titulní stranu přejímané normy (jen u evropské normy)
- překlad normy
- přehled normativních a informativních příloh
- národní přílohu (je-li potřebná)
6.2.4 Přejímání harmonizačních dokumentů (HD)
HD je možné v závislosti na jeho obsahu uplatnit dále uvedenými způsoby:
a) jako podklad pro zpracování nové původní ČSN nebo pro změny platných ČSN. HD přitom musí být do těchto ČSN zapracován v plném rozsahu bez jakýchkoliv modifikací technického obsahu (tj. ekvivalentně) a žádná ČSN nesmí s ním být v rozporu.
Za ekvivalentní s HD se přitom považuje ČSN, která splňuje podmínku, že co je podle ní přijatelné, není nepřijatelné podle HD a naopak. ČSN ekvivalentní s HD může mít odlišnou stavbu a členění a může mít menší technické odchylky.
b) je-li HD úplným a nezměněným (tj. identickým převzetím mezinárodní normy), přejímá se tato norma v souladu s postupem popsaným v části 6.2.2
c) schválením k přímému používání jako ČSN v souladu s 6.2.7
6.2.5 Přejímání evropských předběžných norem
Normy se přejímají formou ČSN P ENV nebo ČSN P I-ETS. Při vydání evropské předběžné normy není třeba rušit ustanovení platných ČSN, které jsou s ní v rozporu, ani přejímat normy, na které jsou v předběžné normě odkazy; využívají se originály těchto norem.
6.2.6 Převzetí originálu
To znamená vydání anglické, popř. anglicko-francouzské verze normy doplněné národními informativními prvky.
Takto převzatá norma obsahuje:
- národní titulní stranu
- národní předmluvu
- přetisk anglické verze normy
- národní přílohu (je-li potřebná)
6.2.7 Převzetí schválením k přímému používání jako ČSN
To znamená vydání oznámení o tomto schválení, a to:
- tiskem formou národní titulní strany ČSN doplněné národními informativními prvky v případech, kde je uvedení těchto informací pro přímé používání přejímané normy účelné
- pouhým oznámením ve Věstníku ÚNMZ (bez vydání titulní strany), jde-li o normu s omezeným využitím, nebo jsou-li pro to jiné důvody
Takto převzatá norma obsahuje:
- datum schválení
- informaci, kde lze získat přejímanou normu
- národní přílohu (je-li potřebná)
Způsob vydání oznámení stanoví ČSNI.
Oznámení o schválení k přímému používání ve Věstníku znamená, že norma není vydávána, ale její převzetí je pouze vyhlášeno ve Věstníku. Některé takto převzaté normy se dodatečně vydávají jedním z výše uvedených způsobů.
6.2.8 Změny ČSN přejímající změny evropské nebo mezinárodní normy
Změny se přejímají formou převzetí změny vydané příslušnou evropskou nebo mezinárodní organizací s doplněním národní titulní strany, údajem o převzetí, popř. národní předmluvou. Způsob převzetí změny je zpravidla shodný se způsobem převzetí dané normy (změny).
6.2.9 Zapracování změn evropských a mezinárodních norem do návrhů ČSN
Taková norma nese označení „+“ v hlavičce normy na titulní straně.
7 Mezinárodní vztahy
ČSNI udržuje rozsáhlé styky s mezinárodními a evropskými normalizačními organizacemi a s národními normalizačními organizacemi řady zemí. Jako nástupce dřívějších čs. normalizačních orgánů je řádným členem za Českou republiku v Mezinárodní normalizační organizaci (ISO) a Mezinárodní elektrotechnické komisi (IEC).
Na evropské úrovni je od roku 1997 plnoprávným řádným členem Evropského výboru pro normalizaci (CEN) a Evropského výboru pro elektrotechnickou normalizaci (CENELEC) se všemi právy a povinnostmi. Mezi povinnosti patří připomínkové řízení ke všem návrhům norem, obhájení připomínek na jednáních technických komisí a hlasování o konečném znění evropských norem. Následuje zavádění evropských norem do národní soustavy norem a to v půlročním termínu. [6]
V Evropském telekomunikačním normalizačním institutu (ETSI) má statut pozorovatele.
Mezinárodní normalizační spolupráce se realizuje účastí ČSNI na tvorbě evropských a mezinárodních norem v pracovních orgánech normalizačních organizací. ČSNI dále zabezpečuje některá zasedání technických komisí popř. subkomisí v ČR a má své zástupce v řídících orgánech (Technickém řídícím výboru, Správní radě apod.) CEN/CENELEC.
Elektronická výměna dat s mezinárodními organizacemi a zpracovateli se uskutečňuje klasickými metodami přenosu dat na disketách nebo CD-ROM nebo pomocí satelitního příjmu a stále častěji pomocí Internetu. [13]
Přehled nejvýznamnějších mezinárodních a zahraničních normalizačních organizací uvádím v Příloze 3.
7.1 Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO)
ISO je celosvětovou federací 130 národních normalizačních orgánů, je nevládní organizací a byla založena v roce 1947.
Posláním ISO je podporovat rozvoj standardizace ve světě a tím usnadnit mezinárodní obchod a rozvíjení kooperace ve sféře intelektuální vědecké, technologické a ekonomické aktivity. Výsledkem činnosti ISO jsou mezinárodní standardy, které obvykle připravují technické komise ISO.
Členové ISO jsou rozděleni do tří kategorií:
1. „Member body of ISO“
Plnoprávným členem ISO je vždy jen jedna organizace z konkrétního státu, která ho v oblasti standardizace nejvíce reprezentuje. Člen ISO musí informovat potenciální zájemce ve své zemi o mezinárodních normalizačních aktivitách, zastupovat státní zájmy v jednáních ISO vedoucích k ustanovení mezinárodních standardů a platit členské poplatky. Účastní se jednání v technických komisích ISO a má hlasovací právo.
2. „Correspondent member“
Sem spadají organizace zastupující státy, které ještě nemají plně rozvinutou standardizační infrastrukturu. Neúčastní se aktivně jednání, ale jsou o dění v ISO informovány.
3. „Subscriber membership“
Pod tento typ členství byly zařazeny státy s nerozvinutou ekonomikou. Platí nízké členské poplatky, které jim i přesto umožňují udržovat kontakt s mezinárodní standardizací.
ISO je decentralizovaná instituce, tvořená 2 850 technickými komisemi, podkomisemi a pracovními skupinami. Komise tvoří zástupci průmyslu, výzkumných ústavů, spotřebitelů a mezinárodních organizací z celého světa a jako rovnocení partneři se setkávají na jednáních ISO. Každý člen ISO, který se zajímá o předmět, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být v této komisi zastoupen. Práce se zúčastňují také vládní i nevládní neziskové organizace, s nimiž ISO navázala pracovní styk.
Centrální sekretariát ISO se nachází v Ženevě. Stará se o to, aby dohody schválené technickými komisemi byly editovány, vytištěny, předloženy k hlasování členům ISO a vydány. Vydání mezinárodní normy vyžaduje souhlas alespoň 75% z hlasujících členů. Také svolává jednání komisí, datum a místo s nimi předtím konzultuje. Většina tvůrčí práce však probíhá korespondenčně.
Publikace ISO Memento poskytuje informace o činnosti každé z technických komisí, podrobná pravidla pro práci na mezinárodních standardech jsou popsána v ISO/IEC Directives a seznam okolo 500 mezinárodních organizací, které spolupracují s technickými komisemi ISO je v publikaci ISO Liaisons.
ISO úzce spolupracuje s Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) ve všech záležitostech normalizace v elektrotechnice. [20] (překlad vlastní)
7.2 Mezinárodní elektrotechnická komise (IEC)
IEC je celosvětovou mezinárodní organizací zahrnující všechny národní elektrotechnické komitéty (národní komitéty IEC) a byla založena v roce 1906. Cílem IEC je podporovat mezinárodní spolupráci ve všech otázkách, které se týkají normalizace v oblasti elektrotechniky a elektroniky. Za tím účelem, kromě jiných činností, IEC vydává mezinárodní normy. Jejich příprava je svěřena technickým komisím; každý národní komitét IEC, který se zajímá o projednávaný předmět, se může těchto přípravných prací účastnit. Mezinárodní vládní i nevládní organizace, s nimiž IEC navázala pracovní styk, se této přípravy rovněž zúčastňují.
IEC úzce spolupracuje s ISO v souladu s podmínkami dohodnutými mezi těmito dvěma organizacemi, s CENELEC (Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci a s ETSI (Evropský telekomunikační normalizační institut). [23]
IEC má více než 50 členů. Prvním typem členství je tzv. „full membership“ neboli plné členství; národní organizace má možnost aktivně se podílet na práci v IEC a má volební právo. Druhým typem členství je tzv. „associate membership“ neboli partnerské členství; národní organizace má jen statut pozorovatele, to znamená, že se nepodílí aktivně na práci v IEC a nemá právo hlasovat. [21] (překlad vlastní)
Oficiální rozhodnutí nebo dohody IEC týkající se technických otázek připravené technickými komisemi, v nichž jsou zastoupeny všechny zainteresované národní komitéty, vyjadřují v nejvyšší možné míře mezinárodní shodu v názoru na předmět, kterého se týkají. Mají formu doporučení pro používání publikované formou norem, technických zpráv nebo pokynů a v tomto smyslu jsou přijímány národními komitéty. Na podporu mezinárodního sjednocení tyto komitéty mezinárodní normy IEC transparentně v maximálně možné míře do svých národních a regionálních norem. Každý rozdíl mezi normou IEC a odpovídající národní nebo regionální normou se v těchto normách jasně vyznačí. IEC nemá žádný postup týkající se vyznačování schválení a nenese žádnou odpovědnost za prohlášení o shodě předmětu s některou jeho normou. [23]
7.3 Evropský výbor pro normalizaci (CEN)
Posláním CEN je podporovat dobrovolnou technickou harmonizaci v Evropě ve shodě s celosvětovými orgány a jejich partnery v Evropě.
Harmonizace ztenčuje obchodní bariéry, zvyšuje bezpečnost, umožňuje výměnu zboží, systémů a služeb a zvyšuje základní technické porozumění.
V Evropě CEN spolupracuje s CENELEC (Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci) a ETSI (Evropský telekomunikační normalizační institut).
principy CEN
CEN pracuje podle zásad, které zaručují respekt k následujícímu:
- otevřenost a průhlednost: všechny zainteresované společnosti se podílejí na práci; zastoupení je chráněno především národními normalizačními orgány, které mají povinnost posílat vyvážené zprávy politickým orgánům a technickým výborům. V roce 1992 byla vytvořena kategorie přidruženého členství pro organizace představující široký evropský zájem pro současné přidružené členy (viz níže). Průmysl a ostatní sociální partneři také mají zastoupení v politických výborech. Evropské federace mohou požádat status spolupráce s jednotlivými výbory. Celý pracovní program je vydán v „CEN´s Work programme“.
- konsensus: evropské normy jsou vytvořeny na základě svobodného souhlasu mezi všemi zainteresovanými členy
- národní výbor: formální přijetí evropských norem se rozhoduje prostou většinou hlasů ze všech národních členů a pro všechny je zavazující
- technická soudržnost na národní a evropské úrovni: normy tvoří soubor, který zajišťuje vlastní kontinuitu pro dobro uživatelů, jak na evropské úrovni, tak na národních úrovních a to díky závaznosti zavádění evropských standardů a stahování problematických národních norem
- správná integrace mezinárodní práce: normalizace je drahá a časově náročná
Tvorbu norem provádí technické komise a subkomise a koordinaci technických činností zajišťuje Technický výbor (Technical Board) CEN. Ročně se vypracuje v CEN zhruba 1000 evropských norem. Důležitá rozhodnutí jsou předkládána Generálnímu shromáždění, které se schází 1x ročně. Generální shromáždění má veřejnou část, na kterou jsou pozváni zástupci jiných mezinárodních a regionálních organizací a kde jsou projednávány obecné otázky evropské normalizace a uzavřenou část, kde jsou přítomni pouze zástupci národních normalizačních organizací řádných členů a přidružených členů CEN.
V září roku 1999 se poprvé konalo generální zasedání CEN i v Praze.
členství a struktura CEN
Členy CEN jsou národní normalizační organizace zemí Evropské unie a Evropského sdružení volného obchodu.
CEN se skládá ze zřízení, které provádí formální postupy dělené mezi:
- národní řádné členy
Své zastoupení v CEN mají státy: Rakousko (ON), Belgie (IBN/BIN), Česká republika (ČSNI), Dánsko (DS), Finsko (SFS), Francie (AFNOR), Německo (DIN), Řecko (ELOT), Island (STRÍ), Irsko (NSAI), Itálie (UNI), Lucembursko (SEE), Nizozemí (NEN), Norsko (NSF), Portugalsko (IPQ), Španělsko (AENOR), Švédsko (SIS), Švýcarsko (SNV), Velká Británie (BSI).
- spolupracující členy (asociace)
ANEC (European Association for the co-operation of consumer representation in standardization)
CEFIC (European Chemical Industry Council)
EUCOMED (European Confederation of Medical Devices Associations)
FIEC (European Construction Industry Federation)
NORMAPME (European Office of Crafts, Trades and Small and Medium-sized Enterprises for standardization)
TUTB (European Trade Union Technical Bureau for Health and Safety)
- poradní členy (evropské instituce)
EC (The European Commission - Evropská komise)
EFTA Secretariat (European Free Trade Association - Evropská asociace volného obchodu)
- přidružené (afiliované) členy
Tito členové se mohou stát řádnými členy po splnění všech podmínek stanovených CEN, mimo jiné musí zavést 80% evropských norem do svých národních technických norem.
Na přijetí do CEN čekají státy se zastoupením: Albánie (DPS); Bulharsko (SASM); Chorvatsko (DZNM); Kypr (CYS); Estonsko (ESK); Maďarsko (MSZT); Lotyšsko (LVS); Litva (LST); Malta (MSA); Polsko (PKN); Rumunsko (ASRO); Slovensko (SUTN); Slovinsko (SMIS) a Turecko (TSE). [14] (překlad vlastní)
7.4 Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci
(CENELEC)
CENELEC byl ustanoven roku 1973 jako nevýdělečně činná organizace v rámci belgického práva. Oficiálně byl uznán jako evropská normalizační organizace Evropskou komisí nařízením 83/189 EEC.
Jeho členové spolupracují v zájmu evropské harmonizace od konce padesátých let, vyvíjející se po boku Evropského hospodářského společenství. CENELEC má 40 000 technických odborníků z 19 zemí Evropského společenství a EFTA (Evropské sdružení volného obchodu) pro vydávání norem pro evropský trh. [19] (překlad vlastní)
V červnu roku 2000 byla jako nový přidružený člen přijata Bosna a Hercegovina, takže přidružených členů ze zemí střední a východní Evropy, kteří se mají v budoucnu stát plnoprávnými členy CENELEC, je třináct.
Počínaje 1. lednem 2001 se má novým prezidentem CENELEC na dvouleté období stát Yves Saulnier z Francie. [1]
8 Závěr
Normalizace v dnešní době má nesporný význam. Přispívá k usnadnění obchodování v rámci státu i mezinárodního obchodu, zaručuje, že výrobek je kvalitní, že neškodí zdraví a životnímu prostředí. Normy reprezentují kolektivní znalosti a zkušenosti průmyslu, vlád, výzkumných ústavů, zkušebních laboratoří a spotřebitelských organizací a jejich využívání je důležitou podmínkou pro úspěšný rozvoj ekonomiky.
První organizací v Československé republice, zabývající se tvorbou norem pro elektrotechniku, byl Elektrotechnický svaz československý. Byl založen v roce 1919. V roce 1922 vznikla Československá normalizační společnost, zabývající se všeobecnou normalizací. Již tehdy měla Československá republika své zastoupení v mezinárodních standardizačních organizacích. Za nacismu se přejímaly německé normy, za socialismu byla normalizace silně pod vlivem Sovětského svazu. Od roku 1989 až do současné doby probíhá harmonizace norem a technických předpisů s evropskými.
Národní normalizační organizací v ČR je Český normalizační institut, pracující na základě pověření Ministerstva průmyslu a obchodu. Zabezpečuje tvorbu, vydávání a distribuci norem. Opírá se přitom o technické normalizační komise, které tvoří základ odborného zázemí.
Právní úprava technické normalizace je dána zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. V zákoně je charakterizována česká technická norma, popsáno zabezpečení tvorby norem a podmínky tvorby a vydávání norem.
V současné době se normalizace v ČR orientuje spíše na přejímání evropských a mezinárodních norem, než na jejich vlastní tvorbu. Návrh na zpracování normy může podat kdokoliv.
České normy ČSN se vytvářejí podle určitých pravidel, musí se dodržet zásady pro stavbu, členění a jejich úpravu dané metodickými pokyny, které vydal Český normalizační institut. ČSN má být úplná v rozsahu stanoveném předmětem normy, jednoznačná, přesná a srozumitelná, brát v úvahu dosažený stav techniky a umožnit budoucí technický vývoj. Evropské a mezinárodní normy se do české normalizační soustavy přejímají překladem, převzetím originálu, schválením k přímému používání nebo oznámením o schválení k přímému používání ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Česká republika udržuje prostřednictvím Českého normalizačního institutu styky s mezinárodními a evropskými normalizačními organizacemi a v řadě z nich je řádným členem se všemi právy a povinnostmi. Nejvýznamnějšími takovými organizacemi jsou Mezinárodní organizace pro normalizaci - ISO, Mezinárodní elektrotechnická komise -IEC, Evropský výbor pro normalizaci - CEN a Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci - CENELEC.
Moje hypotéza absolventské práce byla z převážné části ověřena. Obecně jsem charakterizovala normativní dokumenty, popsala proč se používají a jaké jsou jejich druhy, věnovala jsem se historii normalizace v ČR. Nezabývala jsem se dopodrobna technickými normalizačními komisemi, protože by to nebylo pro moje téma podstatné. Jejich seznam jen uvádím v příloze. Z použitých materiálů vyplynul velký význam Českého normalizačního institutu pro národní normalizaci a tím i pro rozkvět naší ekonomiky.
CEN Evropský výbor pro normalizaci
CENELEC Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci
ČR Česká republika
ČSFR Česká a Slovenská federativní republika
ČSN Československá normalizační společnost
česká technická norma
ČSNI Český normalizační institut
ČSR Československá republika
ČSSR Československá socialistická republika
EEC Evropské hospodářské společenství
EFTA Evropské sdružení volného obchodu
EN evropská norma
ES Evropské společenství
ESČ Elektrotechnický svaz československý
ETSI Evropský telekomunikační normalizační institut
EU Evropská unie
HD harmonizační dokument
IEC Mezinárodní elektrotechnická komise
ISA Mezinárodní normalizační federace
ISO Mezinárodní organizace pro normalizaci
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu
NDR Německá demokratická republika
RVHP Rada vzájemné hospodářské pomoci
SSSR Svaz sovětských socialistických republik
TNK technická normalizační komise
ÚNMZ Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Články z časopisů
1. BUREŠOVÁ, Zdeňka. Generální zasedání CENELEC poprvé v Praze. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 2000, č. 3, 14.9.2000, s. 1-2.
2. ELIAS,G., FŰNFSCHILLING, M., UTSUM, Y. Stavebnictví na základě norem. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1999, č. 3, 13.9.1999, s. 1-2.
3. KUNC, Otakar. Návrh Českého normalizačního institutu na uspořádání technické normalizace na národní úrovni. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1998, č. 4, 2.12.1998, s. 1-2.
4. KUNC, Otakar. Světový den normalizace. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1999, č. 3, 13.9.1999, s. 2-3.
5. NOVÁKOVÁ, Ivana. Harmonizované české technické normy. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1998, č. 4, s. 6-8.
6. POLÁČEK, Dušan. Ohlédnutí za rokem 1997 v normalizaci. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1998, č. 1, s. 4-6.
7. ŠTOUD, Zdeněk. Česká normalizace retrospektivně. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1998, č. 1, s. 1-4.
8. VERNER, Pavel. Ustavující jednání normalizačních výborů. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1999, č. 2, s. 1-2.
9. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Bulletin ČSNI : informační zpravodaj Českého normalizačního institutu – servis pro masmédia, 1998, č. 2, s. 1-2.
Elektronické dokumenty
10. ČSNI - NÁRODNÍ NORMALIZAČNÍ ORGANIZACE
[WWW dokument]. Český normalizační institut. [cit. 18.10.2000].
Dostupné z: http://www.csni.cz/WWWCSNI/csni.htm
11. HISTORICKÝ VÝVOJ NÁRODNÍ NORMALIZACE
[WWW dokument]. Český normalizační institut. [cit. 19.10.2000].
Dostupné z: http://www.csni.cz/WWWCSNI/history.htm
12. MAGAZÍN ČSNI [WWW dokument]. Český normalizační institut. Naposled aktualizováno: 19.7.2000.
Dostupné z: http://www.csni.cz/WWWCSNI/magazin.htm
13. MEZINÁRODNÍ VZTAHY [WWW dokument]. Český normalizační institut. Naposled aktualizováno: 30.10.1998.
Dostupné z: http://www.csni.cz/WWWCSNI/vztahy.htm
14. OBJECTIVES AND PRINCIPLES, MEMBERSHIP AND STRUCTURE [Cíle a principy, Členství a struktura] [WWW dokument]. CEN - Evropský výbor pro normalizaci. Naposled aktualizováno: 15.3.2000.
Dostupné z: http://www.cenorm.be/aboutcen/whatis.htm
15. PRÁVNÍ VÝZNAM ČSN PODLE ZÁKONA Č. 22/1997 SB. 8.3.2000
[WWW dokument]. Český normalizační institut. [cit. 19.10.2000].
Dostupné z: http://www.csni.cz/WWWCSNI/pravo.htm
16. PŘEDPOKLADY DALŠÍHO ROZVOJE [WWW dokument]. Český normalizační institut. [cit. 18.10.2000].
Dostupné z: http://www.csni.cz/WWWCSNI/rozvoj.htm
17. TVORBA NOREM [WWW dokument]. Český normalizační institut.
[cit. 19.10.2000].
Dostupné z: httphttp://www.csni.cz/WWWCSNI/TVORBA.htm
18. ÚŘAD PRO TECHNICKOU NORMALIZACI, METROLOGII A STÁTNÍ ZKUŠEBNICTVÍ [WWW dokument]. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. [cit. 19.10.2000].
Dostupné z: http://www.unmz.cz/index.html(stav z 19.10.2000)
19. WHAT IS CENELEC? [Co je CENELEC?] [WWW dokument]. CENELEC - Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci. Naposled aktualizováno: 4.12.2000.
Dostupné z: http://www.cenelec.org/Info/about.htm
20. WHAT IS ISO?, WHO MAKES UP ISO? [Co je ISO?, Kdo tvoří ISO?] [WWW dokument]. ISO - Mezinárodní organizace pro normalizaci. Naposled aktualizováno: 8.1.1999.
Dostupné z: http://www.iso.ch/infoe/intro.htm
21. WHAT IS THE IEC?, THE IEC’S MISSION [Co je IEC?, Poslání IEC] [WWW dokument]. IEC - Mezinárodní elektrotechnická komise. Naposled aktualizováno: 24.10.2000. Dostupné z: http://www.iec.ch/GNOTE1-E.htm
22. WHY IS INTERNATIONAL STANDARDIZATION NEEDED? [Proč je potřeba mezinárodní normalizace?] [WWW dokument]. ISO - Mezinárodní organizace pro normalizaci. Naposled aktualizováno: 8.1.1999.
Dostupné z: http://www.iso.ch/infoe/intro.htm
Monografie
23. METODICKÉ POKYNY PRO NORMALIZACI MPN 1: 1999 : stavba, členění a úprava českých technických norem. 1. vyd. Praha : Český normalizační institut, 1999.
ISBN 80-85-111-87-X
Zákony
24. Zákon 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Datum platnosti 24. ledna 1997. Datum účinnosti 1. září 1997.
PŘÍLOHA 1
Seznam technických komisí Českého normalizačního institutu
PŘÍLOHA 2
Metodické pokyny pro tvorbu norem
PŘÍLOHA 3
Mezinárodní a zahraniční normalizační instituce
PŘÍLOHA 4
Seznam prodejních míst českých technických norem
Seznam technických komisí Českého normalizačního institutu
TNK č. 1 - TECHNICKÁ DOKUMENTACE
TNK č. 2 - BEZPEČNOST TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ. ERGONOMIE
TNK č. 3 - OSOBNÍ OCHRANNÉ PROSTŘEDKY
TNK č. 4 - APLIKACE STATISTICKÝCH METOD
TNK č. 5 - SPOLEHLIVOST
TNK č. 6 - ŘÍZENÍ JAKOSTI
TNK č. 7 - GEOMETRICKÉ POŽADAVKY NA SOUČÁSTI
TNK č. 8 - AKUSTIKA
TNK č. 9 - SPOJOVACÍ SOUČÁSTI
TNK č. 11 - VIBRACE A RÁZY
TNK č. 12 - VELIČINY A JEDNOTKY
TNK č. 20 - INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE
TNK č. 21 - TERMINOLOGIE V ELEKTROTECHNICE
TNK č. 22 - ELEKTROTECHNICKÉ PŘEDPISY
TNK č. 23 - PRYŽ
TNK č. 24 - GEOMETRICKÁ PŘESNOST BUDOV A STAVEB
TNK č. 25 - OZUBENÁ KOLA, PŘEVODOVKY A DRÁŽKOVÁNÍ
TNK č. 26 - SPOTŘEBIČE NA PLYNNÁ, KAPALNÁ A PEVNÁ PALIVA
TNK č. 27 - POŽÁRNÍ BEZPEČNOST STAVEB
TNK č. 30 - MĚŘENÍ PRŮTOKU KAPALIN A PLYNŮ V UZAVŘENÝCH PROFILECH
TNK č. 31 - TEXTIL
TNK č. 32 - OCHRANA PROTI KOROZI
TNK č. 33 - ELEKTRICKÉ SPOTŘEBIČE A ELEKTRICKÉ RUČNÍ NÁŘADÍ
TNK č. 34 - DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE
TNK č. 35 - OCELOVÉ KONSTRUKCE
TNK č. 36 - BETONOVÉ KONSTRUKCE
TNK č. 37 - ZDĚNÉ KONSTRUKCE
TNK č. 38 - SPOLEHLIVOST STAVEBNÍCH KONSTRUKCÍ
TNK č. 39 - MALTOVINOVÁ POJIVA, VÁPENCE A SÁDROVCE
TNK č. 41 - GEOTECHNIKA
TNK č. 42 - VÝMĚNA DAT
TNK č. 43 - STAVEBNÍ TEPELNÁ TECHNIKA
TNK č. 44 - ŽÁROVZDORNÉ MATERIÁLY A VÝROBKY
TNK č. 45 - FOTOGRAFIE A KINEMATOGRAFIE
TNK č. 46 - NÁBYTEK
TNK č. 47 - ELEKTROMAGNETICKÁ KOMPATIBILITA
TNK č. 48 - VODNÍ TURBÍNY A AKUMULAČNÍ ČERPADLA
TNK č. 49 - PRŮMYSLOVÉ OCELOVÉ POTRUBÍ A POTRUBNÍ SOUČÁSTI
TNK č. 50 - ARMATURY
TNK č. 51 - POZEMNÍ KOMUNIKACE
TNK č. 52 - PLASTY
TNK č. 53 - VLÁKNINY, PAPÍR A LEPENKA
TNK č. 55 - PLYNOVÁ ZAŘÍZENÍ
TNK č. 56 - ELEKTRICKÉ MĚŘICÍ PŘÍSTROJE
TNK č. 57 - VALIVÁ LOŽISKA
TNK č. 59 - STAVEBNÍ, ZEMNÍ STROJE A RÝPADLA
TNK č. 60 - OTVOROVÉ VÝPLNĚ A LEHKÉ OBVODOVÉ PLÁŠTĚ
TNK č. 61 - ČERPADLA
TNK č. 62 - OCEL
TNK č. 64 - MECHANICKÉ ZKOUŠENÍ KOVŮ
TNK č. 65 - STŘECHY
TNK č. 66 - PODZEMNÍ INŽENÝRSKÉ SÍTĚ
TNK č. 67 - ZDROJE SVĚTLA, SVÍTIDLA A JEJICH PŘÍSLUŠENSTVÍ
TNK č. 68 - KABELY A VODIČE
TNK č. 70 - SVAŘOVÁNÍ
TNK č. 71 - VÁLCOVACÍ ZAŘÍZENÍ
TNK č. 74 - NÁŘADÍ
TNK č. 75 - VZDUCHOTECHNICKÁ ZAŘÍZENÍ
TNK č. 76 - OSVĚTLENÍ
TNK č. 77 - PRŮMYSLOVÉ PALIVOVÉ PECE
TNK č. 78 - OBALY A BALENÍ
TNK č. 80 - NEDESTRUKTIVNÍ ZKOUŠENÍ KOVŮ
TNK č. 81 - ZDRAVOTNICKÁ TECHNIKA
TNK č. 86 - RADIOKOMUNIKACE
TNK č. 87 - AUDIOVIZUÁLNÍ TECHNIKA
TNK č. 90 - KOTLE PRO ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ
TNK č. 91 - TLAKOVÉ NÁDOBY A ZAŘÍZENÍ CHEMICKÉHO PRŮMYSLU
TNK č. 92 - LEŠENÍ
TNK č. 93 - ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ A OHŘÍVÁNÍ UŽITKOVÉ VODY
TNK č. 94 - VODÁRENSTVÍ
TNK č. 95 - KANALIZACE
TNK č. 96 - TELEKOMUNIKACE
TNK č. 97 - ELEKTROENERGETIKA
TNK č. 98 - VLÁKNOVÁ OPTIKA
TNK č. 99 - KÁMEN A KAMENIVO
TNK č. 100 - ŘETĚZY, LANA, VÁZACÍ PROSTŘEDKY A PŘÍSLUŠENSTVÍ
TNK č. 101 - KOTLE - VYHRAZENÁ TLAKOVÁ ZAŘÍZENÍ
TNK č. 102 - SOUČÁSTKY A MATERIÁLY PRO ELEKTRONIKU A ELEKTROTECHNIKU
TNK č. 103 - TLAKOVÉ NÁDOBY NA PŘEPRAVU PLYNŮ
TNK č. 104 - JAKOST VOD
TNK č. 105 - KOMÍNY
TNK č. 106 - MANAGEMENT ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
TNK č. 107 - VÝTAHY, POHYBLIVÉ SCHODY A POHYBLIVÉ CHODNÍKY
TNK č. 109 - VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY
TNK č. 110 - ELEKTROIZOLAČNÍ MATERIÁLY
TNK č. 111 - OBRÁBĚJÍCÍ STROJE
TNK č. 112 - CHLADÍCÍ TECHNIKA
TNK č. 113 - ELEKTROCHEMICKÉ ZDROJE PROUDU
TNK č. 114 - TERMINOLOGIE : PRINCIPY A KOORDINACE
TNK č. 115 - KONTEJNERY, VÝMĚNNÉ NÁSTAVBY A PALETY
TNK č. 116 - POTRAVINY
TNK č. 117 - KVALITA OVZDUŠÍ
TNK č. 118 - ROPA A ROPNÉ VÝROBKY
TNK č. 119 - BETONOVÉ VÝROBKY
TNK č. 120 - TEPELNĚ IZOLAČNÍ VÝROBKY A MATERIÁLY
TNK č. 121 - ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ V PROSTŘEDÍ S NEBEZPEČÍ VÝBUCHU
TNK č. 122 - GEOGRAFICKÁ INFORMACE/GEOMATIKA
TNK č. 123 - ZDVIHACÍ A MANIPULAČNÍ ZAŘÍZENÍ
TNK č. 124 - ELEKTRICKÁ POŽÁRNÍ A ZABEZPEČOVACÍ SIGNALIZACE
TNK č. 125 - MECHANICKÉ ZÁBRANNÉ SYSTÉMY
TNK č. 126 - ELEKTROTECHNIKA V DOPRAVĚ
TNK č. 127 - SOLÁRNÍ ENERGIE A LASERY
TNK č. 128 - LODĚ A PLOVOUCÍ ZAŘÍZENÍ
TNK č. 129 - TOČIVÉ ELEKTRICKÉ STROJE
TNK č. 130 - ELEKTRICKÉ PŘÍSTROJE NN, ELEKTRICKÉ PŘÍSLUŠENSTVÍ A POJISTKY NN
PŘÍLOHA 2
Metodické pokyny pro tvorbu norem
Seznam platných metodických pokynů
Ø MPN 4:1994 Pokyny pro zpracování rukopisů českých technických norem v textovém editoru T602 (Bude zrušena)
Ø MPN 4:1999 Tvorba rukopisů českých technických norem v textovém editoru WORD
Ø MPN 5:1992 Normalizační spolupráce s ISO a IEC
Ø MPN 6:1997 Normalizační spolupráce s CEN/CENELEC
Ø MPN 7:1999 Normalizační spolupráce s ETSI
Další metodické materiály pro normalizaci
Ø Typový statut technických normalizačních komisí
Ø Typový jednací řád technických normalizačních komisí (číslo jednací 103/93/01- ze dne 3. 9. 1993, uveřejněny ve věstníku ÚNMZ č. 2/93, k dispozici též v ČSNI)
Seznam překladů směrnic ISO/IEC
Ø Směrnice ISO/IEC Část 1: Postupy pro technickou práci (překlad třetího vydání 1995)
Ø Směrnice ISO/IEC Část 2: Metodologie tvorby mezinárodních norem (překlad prvního vydání 1989)
Ø Směrnice ISO/IEC Část 3: Zpracování mezinárodních norem (překlad třetího vydání 1997)
Seznam překladů vnitřních předpisů CEN/CENELEC
Ø Vnitřní předpisy CEN/CENELEC Část 1: Organizace a správní orgány (vydání 1993-06)
Ø Vnitřní předpisy CEN/CENELEC Část 2: Společná pravidla pro technickou práci (vydání 1996-06)
Ø Vnitřní předpisy CEN/CENELEC Část 3: Pravidla pro zpracování a úpravu evropských norem (PRAVIDLA PNE) (vydání 1991-09)
Ø Vnitřní předpisy CEN/CENELEC Část 4: Certifikace (vydání 1995-05)
PŘÍLOHA 3
Mezinárodní standardizační instituty
ISO - International Organization for Standardization/p>
http://www.iso.ch/
IEC - International Electrotechnical Commission
http://www.iec.ch/
ITU - International Telecommunication Union
http://www.itu.ch/
WSSN - World Standards Services Network
http://www.wssn.net/
Regionální standardizační instituty
CEN - European Committee for Standardization
http://www.cenorm.be/
CENELEC - European Committee for Electrotechnical Standardization
http://www.cenelec.org/
COPANT - Pan American Standards Commission
http://www.copant.org/
ETSI - European Telecommunications Standards Organisation
http://www.etsi.org/
Argentina - Instituto Argentino de Normalización (IRAM)
http://www.iram.com.ar/
Austrálie - Standards Australia (SAA)
http://www.standards.com.au/
Dánsko - DS - Denmark
http://www.ds.dk/
Finsko - SFS - Finnish Standards Association
http://www.sfs.fi/
Francie - AFNOR - Association française de normalisation
http://www.afnor.fr/
Holandsko - NNI - Nederlands Normalisatie-Instituut
http://www.nni.nl/
Itálie - UNI - Ente Nazionale Italiano di Unificazione
http://www.unicei.it/
Island - STRI - Iceland
http://tobbi.iti.is/STRI/
Japonsko - JISC - Japanese Industrial Standards Committee
http://www.hike.te.chiba-u.ac.jp/ikeda/JIS/index.html
Kanada - Standards Council of Canada (SCC)
http://www.scc.ca/
Maďarsko - MSZT - Magyar Szabványügyi Testület
http://www.mszt.hu/
Malajsie - DSM - Department of Standards Malaysia
http://www.dsm.gov.my/
Norsko - NSF - Norges Standardiseringsforbund
http://www.standard.no/
Nový Zéland - SNZ - Standards New Zealand
http://www.standards.co.nz/
Rakousko - ON - Österreichisches Normungsinstitut
http://www.on-norm.at/
Řecko - ELOT - Hellenic Organization for Standardization
http://www.elot.gr/
Slovensko - Úrad pre normalizáciu metrológiu a skúšobníctvo
http://www.normoff.gov.sk/unms_sr/index.html
Slovinsko - SMIS - Standards and Metrology Institute
http://www.usm.mzt.si/
Spolková republika Německo - DIN - Deutsches Institut für Normung
http://www.din.de/
Španělsko - AENOR - Asociación Española de Normalización y Certificación
http://www.aenor.es/
Švédsko - SIS – Standardiseringen i Sverige
http://www.sis.se/
Švýcarsko - SNV – Schweizerische Normen-Vereinigung
http://www.snv.ch/
Thajsko - TISI - Thai Industrial Standards Institute
http://www.tisi.go.th/
USA - ANSI - American National Standards Institute
http://www.ansi.org/
Velká Británie - BSI - British Standards Institution
http://www.bsi.org.uk/
Seznam prodejních míst českých technických norem
1. PRODEJNA NOREM
Hornoměcholupská 40
102 04 Praha 10, Hostivař
tel.: (02) 719 617 70
fax : (02) 786 69 51
odbyt@csni.cz
2. PRODEJNA NOREM
Biskupský dvůr 5
110 02 Praha 1
tel: (02) 218 02 120
3. DŮM TECHNIKY spol. s r.o.
Veleslavínova 14
400 11 Ústí nad Labem
tel: (047) 429 69, 047/431 03
fax: (047) 462 34
4. TECHNOR, Ing. J. Řezníček
Hořická 405
500 02 Hradec Králové
tel/fax: 049/61 31 14
5. DŮM TECHNIKY, spol. s r. o., normy
Mariánské nám. 5
702 28 Ostrava-Mariánské Hory
tel: (069) 662 54 51
fax: (069) 662 57 49, (069) 663 22 67
6. TECHNICKÉ NORMY, Ing. Fišer
Lábkova ul., Pavilon č. 5
318 06 Plzeň
tel: (019) 287 684
fax: (0190 287 674
7. FIRMA ZARON, Ing. M. Holeček
Mlýnská 2
370 01 České Budějovice
tel: (038) 333 18
fax: (038) 355 94
8. STROJÍRENSKÝ ZKUŠEBNÍ ÚSTAV - distribuce norem
Lidická 48, P.O.63
621 00 Brno
tel: (05) 45 21 03 09-13
fax: (05) 45 21 10 73